Koruny stromů
z mlhy se tyčí k nebesům.
Kamenný oltář
zalil měsíc světlem svým.
Krůpěje potu
zaslepili oči, skrývajíci touhu.
Kamenný nůž brázdí hruď.
Stojíš tu
v bělostném rouchu kněžek.
Hrdá a vznešená, čekáš.
Poklekám
a v rukou mých se chvěje srdce.
Tak podívej se mi do očí
a čti.
Prosím jen chvíli se dívej,
než mlha zakalí můj zrak.
Něco mi to připomíná......sen.....který jsem kdysi vyprávěla..........M
02.04.2008 11:04:00 | Lucie Teru