Nový den,
jak šmírák
nakukuje oknem.
Slunce se směje
spěchajícím lidem
do vlasů.
Čas se zastavil
v minulosti.
Vše bylo řečeno,
nic nejde vzít zpět.
Snad.
Někde uvnitř
pár kapek smutku
sedá si na dno duše.
Jsi pryč...
Realita co nezměním.
Však kousek tě zůstal
pod kůží, jak trn.
Ale Lilie
trny přeci nemají...
..i lilie ve svém květinovém srdéčku..
..může mít zapíchnutý..lásky trn..
08.04.2008 21:06:00 | isisleo
..no hlavně že není trnem v oku......je moc dobrá ta báseň samozřejmě
08.04.2008 14:50:00 | Lucie Teru