Anotace: Výplod jednoho ze školních poetických momentů, co si na nás vymýšli naše potrhlá paní profesorka. Je to dost teatrální? :-)
Pták: Nahoře obloha modrá se,
Ovečky bílé se vesele pasou
A dole?
Černočerný les zmítaný zkázou
Les: Před chvílí dřímal jsem, poledne se vleklo
Tu cosi vyruší mě
U srdce mě píchlo a zžíhající bolest se šířila celým tělem
A teď už si jen hořím a hořím
Pták: Jaký je to pocit?
Být lesem plným života
Být nenasytnými plameny olizován,
Cítíš život?
Les: A jaké je to létat, řekni
Být volný jako pták?
Moci tak nechat oheň i stromy za sebou a kořenů si nevšímat?
Cítit život..
Oheň: Život, to je relativní pojem
Život jsem já, život i smrt
Vy si stěžujete?
S dovolením bych prošel
Býti ohněm též těžký úkol skýtá
Ničím, pálím, zžíhám…
Avšak dobrým sluhou, špatným pánem bývám
To je úděl můj, těžký stejně jak ten váš.
Zvláštní, něco tam je, a něco zase hcybí. Kdbych taka le věděla co, v obou případech.
19.05.2008 18:20:00 | prostě Zuzana