Víš,
když za nocí
bloudím svojí duší.
Vzpomínám na tebe.
Když hledám
to co za peníze nekoupíš.
Cítím vůni tvých vlasů.
Za temných nocí
v ledovém větru.
Cítím tě u sebe
teplo tvého těla mě hřeje.
V ruinách starých hradů
na místech kde bloudí
duše mrtvých.
Tvá tvář mi dělá společnost.
Když ztratím směr
jsou tu tvé oči,
jež ukážou mi kudy dál jít.
Jsem jako posedlý
Tebou...
...můj sne...
Víš...
Krásný... víc nemám, co bych řekla. Prostě to jde z Tebe a je to nádherný.
14.04.2008 12:17:00 | Máří Magdalena