Anotace: První básnička.Psala sem ji,když sem se pohádala s rodiči zase kvůli nějaké blbosti...
Před zrcadlem stojím,
sebe nepoznávám.
Kdo je ta,co vidím,
já se často ptávám.
Oči dřív tak veselý
nějak posmutněly,
všechen jas
v nich náhle zhas.
Tohle to jste chtěli?
Já se snažím,pomáhám,
proč si toho nevážíte?
Nadarmo se námahám,
stejně to neoceníte.
Nechci žádnou odměnu!
Jenom DÍK by stačilo,
místo toho vyslechnu,
jen to,co mě ranilo.
Kvůli tomu moji tvář,
často zdobí slzy,
kdy se vrátí očím zář?
Snad to bude brzy...
nekdy rodice nechapou jak dulezite je pro potomky slyset dekuji za pomoc, nebo mam te rad... nebo aspon u me to tak je
11.02.2009 18:08:00 | strašidýlko-střapatý