Postelová klasika
Postelová klasika
No tak Mařko, jdeme na to.
To víš, že jsi moje zlato.
Tak jo, Pepčo,
počkej však chvilku.
A už její ruka bdělá
vyhrnuje do půl těla
flanelovou noční košilku.
Hup, hup,
třepe Pepča tím svým bříškem od piva.
Mařka při tom
(místo vzdechů) občas trochu zazívá.
Oběma se honí v hlavě:
jako vždycky, zas nic moc.
Jasně, že jsi pořád kanec.
Ještě pusu, dobrou noc.
Pozn.:
Autorem uváděné osoby a jejich činy jsou zcela vymyšleny. Pokud by snad někomu připomínaly skutečnost,
jedná se o podobnost čistě náhodnou.
Komentáře (4)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
Pozn. Co jsem už od začátku přečetla, všimla jsem si, že komentáře Šuměnky jsou občas neadekvátní situaci.
03.06.2007 03:31:00 | Liv
U Mourka nečekaná problematika. Roboti píšou Mlo, takže asi to bude o mdlém milování.
03.06.2007 03:29:00 | Liv
trochu mě zklamalo..že své sestřičce nevěříš!!
máš snad nějaký důvod..je s ní snad ňákej kříž??
trochu mě zklamalo..že vůbec napadla tvou mysl pochybnost..
máš snad nějaký důvod..máš na ni bráško zlost??
08.12.2005 10:23:00 | šuměnka
