Měsíc,
udivený Tvými myšlenkami,
vzdal už snahu pochopit Tě.
Točíš se v kruhu, víš ?
Oči vidí utajené cesty,
ale Ty zakopáváš
o vlastní práh.
O svá omezení a limity.
O sebe sama.
Kdo Tě vlastně chápe ?
Možná, někdy nad ránem,
ve vinném odéru,
v puse jako bys cítil nevěru…
pachuť svých četných vztahů.
Co ses v nich hledal,
zoufale a cynicky,
ale nenalezl.
Tak možná,
v tom ranním okamžiku pravdy,
když se Ti v hlavě promíchala jména,
a před očima těla,
co k nim patřila,
směsice chtíče a lásky.
Možná ses uviděl,
jako v zrcadle plném mušinců a prasklin.
Jsem to já ?!
Přiznal ses sám k sobě…
a na malou chvilku si pochopil a měl ses rád…
udělal bych zatržítka u komentářů pod sebou a dodal:
smutná
07.05.2008 22:24:00 | drsnosrstej kokršpaněl
silná věc, k zamyšlení.Pochopit a chápat sám sebe je strašná dřina. Ale bez práce nejsou koláče. A přiznat si to a ještě se na " to " mrknout? Mnohdy strašná kocovina. Tak proto snad víc koukáme kolem sebe a o druhejch mudrujeme? 1***
05.05.2008 19:35:00 | cevert
Někdy se lidé nepoznají ani když se podívají do zrcadla...nevidí se nebo se spíše nechtějí vidět.
05.05.2008 16:21:00 | Chancer