V zahradě s šeříky

Bílá je čírá a čiší z ní smrt
průhledným slovem chceš se mě ptát?

"jak smutně se chodí okolo mříží
když kroky tě studí a hlava tě tíží...?"

Bývá to často
že svět se stane menším
a veliké oči pak hledící bez výstrah
kloužou a padají a mají strach
když neslyší cinkot mléčných drah
co odváží je do nebe

více než krásně když voní svět
za bránou kde život už nosí bílý plášť
v karanténě mandal
kde duše a těla přebývají zvlášť
a každá má vlastní usušený spánek
pro soukromé potřeby

bijete hlavou o sebe
a smrtonosných výšek netřeba se bát
vždyť svázali vám vůli
a bláznovství dostává práva
ze ztrápených hlav domy si vybírat

jsou skleničky co nepořežou
a duše které neuzdraví
jen jedna málá dávka ticha

...jsou vzpomínky co nerezaví