Anotace: ...
Tóny poletují vzduchem,
hudba ducha povznáší...
Nelze poslouchat jen uchem,
smutek do srdce donáší...
V rytmu Griegovy balady,
duní i mé srdce...
V rytmu mojí nálady,
jednou jemně,poté prudce...
Temné,smutné tóny
smutek do vás vlijou
a pak
Jemné,láskyplné sekce
špínu světa smyjou...
Pianista do hudby ponořen
vlasy do čela,po tváři slza kane...
Silou lásky poraněn
hraje baladu své milované...
Prsty běhají po klávesách
hrají rychle,hrají svižně...
Pianista napůl ve snách
hladí svou milou,jemně,něžně...
Doznívá poslední tichý akord...
Slza dopadla do smutečního ticha...
...Tak jako hladil klávesy ji nikdy nepohladí...
...Nemůže...
...A přece bych chtěl...
nádhera.. zvuk klavíru nesmírně miluju snad už od dětství.. vždycky jsem na něj chtěla umět.. teď se učím sama na klávesy.. a zítra budu mít poprvé v životě šanci hrát na velké koncertní křídlo.. už se nemůžu dočkat.. :)
báseň opravdu podařená, ale řekla bych, zatím, co jsem od tebe četla, že tam máš i lepší, ale ten klavír mi udělal takovou radost, že jsem ti ty typy musela dát dva :D
12.06.2008 14:22:00 | Emily Winnacott
Řekl bych krásné a procítěné dílo a však smutné. ST
pustil jsem si k tomu na youtube tohle video, snad mi to trošku přiblížilo ten duševní setting :)
http://youtube.com/watch?v=L0o_Ee-kZNE&feature=related
11.05.2008 12:33:00 | Orichi
Nechal jsem si při tom znít Griega v hlavě. Hezká hubda. Mám ho rád. A Norsko též.
08.05.2008 23:31:00 | Juan Francesco de Faro