Rady poutníkům

Anotace: Možná trošku depresivní, ale cítím to tak. Lidé si púřestávají uvědomovat vlastní originalitu a slepě se nechají unášet proudy. Nemyslí, neslyší, nevidí...vlastně už ani nežijí

Rady poutníkům

Jen ránem rovně jdi,
poutníče,
skrz mlžné démony
roztrhané v cáry.

Neohlížej se,
neboť bys zjistil hrozivost minulosti
vlastních kroků svých,
jenž jsi tak bezcitně vryl
do neposkvrněné tváře matky Země.

Zpříma hleď do očí chladné krutosti,
neboj se lesku jejich,
vždyť jsou tak vysoko,
příliš vysoko,
než aby tě sežehly.

Dýchej ten jed,
lstivý a matoucí,
nech jej mísit se s krví těla,
tobě dávno odcizeného.

A probůh nemysli,
hlavně nemysli!
Jen přijímej s úsměvem útrpným,
co cesta tvá ti předurčila.

Neptej se potulného básníka,
jehož rýmy utíkají před papírem
dříve,
než se jej tužka dotknout stačí,
proč zrovna cesta vybírá si poutníka
a ne poutník cestu.