Ústa ptají se svého snu,
jak chutná vzdech mízy,
jak hluboká jsou jezera bájí,
oblétající sebeláska
a vůně pomsty,
proč zrcadlo je tmavé
a v něm , nevidět
a proč vdechují raději bláto
svítící stopu míjejíc,
kdo obléká šat zmijí
a místo léku bolehlav podává,
lásku drahocennou
v čelistech drtí
..jak velebně zněla měkounká pouta,
tolik let zvonila,
já krmívala je vlnou prorockou,
chránila hvězdou
ve věnci paprsků spletenou..
Tak proč ret chutná nyní slaně
a dar mění svou sílu
v bouři svrchovanou.
Jo,přijdou chmury,které nelze zahnat,ani vysvětlit,
jen nechat čas působit a vyhlížet naději.
14.05.2008 18:44:00 | s.e.n
do tmavého zrcadla
jsem ukryl své sny
v jezeře bájí utopil lásku,
v mých stopách najdeš hvězdy
zašlapané do bláta
a pouta,
kterých jsem se zbavil
. .
jen bouři hledám
co přede mnou prchá
====
Jiří s.
14.05.2008 18:25:00 | j.c.
Prostě krása :) Nádherné veršíky s mnoha emocemi, je vidět, že máte velké srdíčko...
14.05.2008 16:23:00 | kejtyyy
...tak hele ...nevím jak na tom zrovna seš ale hodně mi to připomíná moji třídenní kocovinu z minulého týdne ...mno:) ...
14.05.2008 08:17:00 | WhiteSkull