Tehdy

Smála se jak lesní víla,
tehdy tu jarní noc.
Inspirace do veledíla,
krása láska i moc.

Šeptala jako listy třešně,
tehdy jak z okna koukala.
Šeptala miluji tě, děsně.
Tiše si písničku brukala.

Byla mou Jůlií z románu,
který se nečte, ale žije.
Jako silná káva po ránu,
nehltá se, pomalu pije.

|

Bez vlasů a bez krásy,
včera na bílé posteli.
S láskou ale beze spásy,
řekla sbohem příteli!