Skládáme si svět
z obrázků
z tisíců komnat
a klíčů.
Obrazy duše a fantazie
vnějšího oka oprátkou jsou
symbolů
či reality
jak hadry v poličkách
jen vyprát je
a vyzvednout.
Tisíce komnat neprozkoumaných
zavřených dveří
bez prahů
bez rozmyslu rozrážíme.
BRRRR.
Tam už ne!
Tam mé smysly už nemohou.
V kapse klíč
řehtá a rachotí.
Na vrcholu jsi.
Jakémpak?
A to
uzamčené pod tebou
budeš muset tak jako tak
chtě či nechtě otevřít.
Pozdě
ale přece...
Stojíš před vraty.
Aniž by jsi vkročil
víš
že za nimi už není
a nikdy nebude již
žádná
černá skrýš...
Lidská zvědavost nám nedovolí nepokusit se otevřít dveře, když stojíme před nimi...a sami máme přece jedny dveře, které smíme otevírat jenom my - třináctou komnatu! ;-)
28.05.2008 21:13:00 | Chancer
Hrůza z odemčení ale bývá horší,
než to, co je ve třináctých komnatách našich Já.
A kdo se bojí,
nesmí do lesa.
Často nám trvá půlku života,
než vezmeme klíč,
a se zadrženým dechem odemkneme...
a někteří z nás,
raději klíče zahodí.
Kdoví, co je lepší...
28.05.2008 19:20:00 | spare