Duše se zlobí na duši!

Anotace: Jednou ve škole mě chytla zlost. Zlobila jsem se na sebe. Na přítele. Na lidi. Proč na světě existuje tolik špatných lidí? Proč mají takové duše, které jiným ubližují? Nemyslí na ně?! Nemyslí na život!?

Zhasněte oheň, nenechte ho plát,
Nenechte zabíjet a umírat.
Neseďte na zadku pod vlivem vlády,
nosem k penězům a k lidem zády.

Nedejte zahubit lesy a pláně,
Pro velké budovy a smrtelné zbraně.
Nedržte v ruce bič otročích muk,
Nevnášejte do domů hádky a hluk.

Neplašte labutě na mělké řece,
Psy, kočky i slony nemučte, přece!
Myslete na bolest, kterou neznáte,
Na city a lásku, kterou zapíráte.

Na dny, kdy potopené lodě,
Tisíce lidí v ledové vodě,
Na ztracené životy za velkých válek,
Kdy smrt přichází z neznámých dálek.

Ničíte v lidských srdcích krásu,
Ničíte naději, tu naši spásu.
Berete lidem krásné vztahy,
Hloupé a sobecké lidské povahy!