Není to o lásce

Na slepé koleji stojí dva,
za ruce se drží a mlčí,
slova, jak vzpříčená kost v hrdle,
stín živých se prodlužuje na pražcích,
zarostlých starou trávou ....

Nechtěla nikdy stáhnout rolety.

Na rohu domu stál a sledoval,
jak celá se svléká v přítmí,
stínohra paží a vlasů rozpuštěných,
na oprýskané omítce s obrázkem Madony,
v dávno vychladlé ložnici .....

Nechtěl nikdy zhasnout lampu.

U okna vždy stála a dívala se,
jak velký stín se plíží po pokoji,
ohromné ruce rovnají knihy,
oči se stáčejí po jejím pohledu,
a úsměv končí na okenním rámu.

Není to o lásce, není.