Procházím světem
křížem krážem….
s...hlavou v oblacích...
do kolen srážen…
poslepu...úseky častých nehod...
lesní průseky i tunely náhod…
přes slunce
přes odvrácenou stranu měsíce…
Viděl jsem bytosti ucelené i roztrhané na kusy…
viděl jsem inženýry mimo realitu i upatlané vágusy.....
potkal jsem lidi výstřední i šedivé....
potkal jsem duše křehké i kamenné…
Každé výsluní má své stíny
i ve mně se nevinně pošťuchují viny….
Jednou jsem prolezl za nebe vikýřem…
kde jsem se potkal s mračným handlířem…
směnil jsem s ním svůj nacpaný vak mraků,
za jeden svršek slunečního fraku...
pak jsem se zastavil u jedné putyky
v Nezmařené zemi,
na několikvěk-ů pint piv…
přemýšlím o možnostech,
o víře perspektiv….
popíjím…dívám se do dálek
neprobádaných tůní,hor či niv
a vyplňuji si svůj apokryf….
s...časem se pak můj pohled zahalí
do získaného slunečního fraku…
déšť želatinových kapek
z gratinovaného mraku
v tichém staccatu
vyplní můj duševní zmatek…
zavoní pocukrován svitem hvězd
med z pampelišek….
s úsměvem blaženě usínám...
hlavu zarostlou v umakartu….
znavený poutník...
obklopený...hejnem bílých myšek….
šťastné bílé myšky... :o)
krásné verše, rytmicky uskládané
sluneční frak, gratinovaný mrak
víry perspektivy a tak... moc pěkné
líbí se mi...
15.06.2008 15:29:00 | Jasmína zatoulaná z hvězd
začátek mi až tak nesedl ale od
Každé výsluní má své stíny...
se mi to líbí moc :o)
15.06.2008 14:40:00 | hanele m.
.. pekna myslenka, jen ty rymy na me pusobi hodne nuceně a i ten rytmus se mi nelibi..
15.06.2008 08:54:00 | saddova