"Prasata"

Anotace: ...když jsem tak jednou do pajzlu vešel...

Alkohol

Podívej se na hvězdy,
jak krásné je lidské bytí
a ony tam pořád jsou,
pořád na nás svítí.

Každou noc můžeme je vidět,
vidět je v celé jejich kráse,
a mnohý člověk měl by se stydět,
stydět se, jaké je prase.

Prase, která má svůj žlab
a jen o sebe dokáže dbát,
stará se, aby se dobře nažralo,
pak se vysralo a dobře vyspalo.

Prase, které k prasknutí se přežírá,
a že jiní hladoví, na to se nedívá,
sám sebe jen obdivuje,
jiným lidem ubližuje.

Mnozí lidé chovají se jako svině
a pak svůj vztek utápí ve víně.
Víno a drogy, ale co s tím?,
jejich život je jak z těch cigaret dým.

Vykouří krabičku a nic z toho,
a oni říkají: „My jsme v poho!“
Nejenže budou rychleji umírat,
ale taky ovzduší zasírat.

Však to oni nikdy nevidí,
vidí jenom svoje záliby,
neberou ohledy na lidi,
však v nitru nám závidí.

Vidím jim na očích,
že závidí mi život můj,
vidím jim na očích,
že nedokáží říci stůj.

Nedokáží si říci dost,
když jejich ruka sahá k láhvi,
budou míti zlost,
kdybyste jim na chlast sáhli.

A já řvu z plných plic,
řvu mohutné STOP do ulic,
určeno je mladým lidem,
ať naučí se s Láskou žít,
ať učí se žít s mírem
a nezkoušejí prosím pít.

Každý máme vlastní volbu,
věř, že i ty ji máš,
jestli chceš pro sebe zhoubu,
nebo jestli rád se máš.

Vyber si jestli se necháš Láskou vést,
nebo tím hnusným chlastem svést.
Nebudu tě přemlouvat,
jen bych ti chtěl říct,
že život ti může mnohé dát,
co bys chtěl víc?

To je vše co jsem ti chtěl říct,
nemůžu pro tebe udělat víc,
teď už jen svou volbu máš,
můj názor už znáš,
tak co teďka uděláš?
Nemáš se rád, nebo máš?