Konečně v cíli, v hadru (byl blůzou)
zblácený do pasu v maskáčích ležím
oči mám sloupem děsem a hrůzou
poslední stránku čtu z knížky - Jak přežít
do jeskyně chci, pod převis šedý
u Ókeanu sen bláhový snít
přes rudé máky k díře s náledím
jdu, nepostrádám Ariadny niť
uvnitř ticho a přítmí mě vítá
v podsvětí brodím se v poklidné Léthé
poslední odblesk na hladině kmitá
zapomínám, ztrácím pouto se světem
Hypnos a Thanatos, bohové bratrští
břímě mé paměti rozmělní na prach
Nyx halí mě, topím se v jejím plášti
stačí jen kroků pár a překročit práh
jediná vzpomínka zůstala - na Tebe
utíkám zpátky, ač východ se vzdálil
rychlý dech bodá mě zběsile do žeber
chci zpět, já v bágl Tvé básně nesbalil
mám rád v dobř umístěnou mytologii v básních, umí tomu dát další rozměr... a když je řecká, tím lépe
24.06.2008 23:21:00 | drsnosrstej kokršpaněl
To mi připomíná od Normana Mailera Nahé a mrtvé,
jak se brodí pralesem, jeden za druhým umírá.
Kdo přežije, je využit do další akce, kde může
trpět, umřít.
21.06.2008 19:48:00 | jehlaspichlas
Tak to se ti moc povedlo, četla jsem to jedním dechem... a hlavně ta poslední sloka, ta mě dostala, až mi naskočila husí kůže... Fakt zdařilé dílko!!!
19.06.2008 13:40:00 | Caracol