Nevěří na pohádky

Jako první verš pohádky,
i tahle tak krásně si pěla
a trvala
den po dni,měsíc po měsíci
až stal se zvrat,
snad něco špatně bylo,víš?
Ale nebylo to v nás,
my za to nemohli.
A čas šel dál,
pohádka stávala se nostalgií
a snad i to největší klišé.
Víš teď už to nejde vrátit zpátky.
To zazvonil zvonek.
Prý pohádka mají dobrý konec,
říkala mi a pořád se smála.
/už se nesměje/

A tak tam seděla,
koukala do prázdna
a všem kolemjdoucím říkala,

že nevěří na pohádky.