Anotace: no prostě tak nějak...asi..snad...
Kdosi mi řek
chlapče vstup
tak tohle je svět
a já měl pocit
že do trní jsem vlét
vyndavám trny z těla
jak má mě ráda
nemá mě ráda
holí slepeckou
na souboj vyzvat ho
když v lodi života díra
ve vodě zbytky remalu
s kusy mýdla
a šrámy na duši
pekelně svědí
tak to je život
jak podle Jesenina
já za tím zůstávám
a zkouším zas a znova
brailovým písmem
na sudu od piva
své verše psát
skládat písmena
a k slovům slova
když hledám je
chce se mi brečet i smát
nakonec tečku udělat
papír zmačkat a roztrhat
zapomenout jméno autora
a s úsměvem zasněným
život zkusit předělat
přidat mu na kráse…
27.08.2008 11:19:00 PoeziGirl
něco jako vzít život do vlastní rukou..........krásný........ta hůl mě tam dostala......to se mi strašně zalíbilo :)
20.08.2008 13:07:00 drsnosrstej kokršpaněl
opět parádní; zaujal mě (kromě obratů a jiného) rytmus - takovej neohranej, zvláštní
16.07.2008 20:45:00 Iva Borecká
Jsou stále místa, kam by člověk tiše vstoupil a s očima široce rozevřenýma by zašeptal: Tak tohle je svět?...Moc krásná básněnka...*
16.07.2008 20:41:00 Jasmine8
Hluboké, citlivé, smutné a povzbuzující zároveň...hodně vysoká úroveň :o)))
16.07.2008 20:32:00 okapovaroura
pořád něco hledáme a hledáme
a roboti píšou EKG, tak nevím pro čí srdce :)
16.07.2008 18:49:00 uživatel smazán
Velmi krásná báseň. A krásy není nikdy dost, tak přidávej...
16.07.2008 17:55:00 hanele m.
nebo se robotům stýskalo po troše HUMoru... moji zas píšou Co BY... :o)
16.07.2008 17:22:00 Hannazka
Tak to je nááádhera!!! Ufffff!!!!
__________
Roboti mají asi jinej názor HUMus - ale oni tomu nerozumí! :o))