Prorostlý nerosty....

Anotace: V prázdných chodbách se prohání vánek...pohasl oheň radovánek...

Ta moje zavrzelá tvrz,
kde by i kámen často zmrz
kde hádanky se rády nevyluští
kde je ta tajná síň,
kde víří ledová krása šeptajíc
kde mrazivý příkrov
na ústech praská
a úsměv rozjasňuje líc…

Zažehlý oheň v hlubinách,
prorostlý nerosty v útrobách
flámuji ledabyle ve své tajné dutině,
zasypávám vrypy v srdeční puklině….

Přiložil jsem hrst barevných kamenů
do lačně zvících plamenů
oheň si radostně vydech
stíny se roztančily po zdech...

Napustil jsem si vanu
ze zelenkavého Malachitu
koupu se v chladivém doteku
průzračné vody z Benionitu…

Pak osušen ručníkem ze Stalaktitu
oblečen v županu z Apatitu
zalomen do křesla z Minerálu
popíjím víno z Granátového grálu
kdo ví
kolik z něj asi pilo králů….

Občas přihodím do ohně
pár polen z Alabastru
a sleduji hru světel
v ztemnělém zátiší
Živičného lustru….
Je mi tak lehce,
klidem zakrytý
kolem se rozložily
bezbarvé Barity...

Usínám…
Z dáli jen marnivé šumění
písečného času z přesýpacích hodin zní….