Sebestín

Anotace: Patříme vždy sami sobě?

V příkrovu stromoví

chtěla jsem lehávat

nemít sté okovy

něco si nalhávat

Chtěla jsem vařit čaj a míchat terpentýn
a splétat jinotaj
a kreslit světla stín.

Chtěla jsem zbůhdarma

bez plánu

někam jít

jak dáma rozmarná

kávu si opepřit

Dnes všechno jiné je,
v posteli usínám
a piju Chatenue
i slavný obraz mám.

Však ještě pořád tuším

a z toho mě dál zebe

Že v účtech něco dlužím

Že dlužím si dál sebe.