Anotace: Krapet jiné vyprávění, ale opět se tu nedozvíte nic nového.
Každý jedinec je jeden ostrov,
více lidí tvoří souostroví.
Můžeme ho nazvat domov,
někdo to však nepochopí.
Nosíme v hlavě svoje světy,
které nedáváme na odiv.
Jsou to filmy, v knize věty
a čekáme u nich na odliv.
Telenovely, ženy sledují,
sport může burcuje.
další společnosti holdují,
jiný do lidí se montuje.
Astronomové hvězdy sledují,
jiné jsou zvané celebritami.
Alkoholu a drogám holdují,
protože nemohou býti sami.
Ženy se u seriálů vypláčí,
akční filmy mají spád.
Někdy to holkám nestačí,
každý muž obejme je rád.
Na obloze padá hvězda,
jiná na samé dno.
Lidem se to nezdá
a stejně je to jedno.
Jsme jako viry, bakterie,
co se rády množí.
Obklopuje nás scenérie,
která se zdá býti boží.
Žijeme na modrém ostrově
co proplouvá kosmem.
Každý v bezpečném domově
si koná věci po svém.
Tak takhle je vážně úžasná :) čte se sama, je to skvělá milá dlouhá věta..
25.07.2008 15:49:00 | Inies
Teda Jehlásku! Fakt skvělý! Dokonce to má i myšlenku... Ty překvapuješ!!! :o))
21.07.2008 13:33:00 | Hannazka
Asi tomu rozumím,
že skrýváme v sobě mnohé, třeba i netušené, možnosti..
Každý je sám sobě vším, o čem může snít nebo aspoň může být...
My si žijeme svůj život...
A líbí se my to tvoje "ne každý to pochopí" :-)
20.07.2008 19:59:00 | sioned
Přečetla jsem to jedním dechem, velmi zajímavé, poutavé a k zamyšlení. Líbí se mi to.
19.07.2008 22:04:00 | NikitaNikaT.