Chodec času
Chodec času
Jsem chodec času,
co klopýtá po cestě neřestí,
co hledá a bloumá
a tiše si zkoumá,
kde přešel ten kořen neštěstí.
Směj se ty bludný kořene,
směj se a jádra se popadej,
člověk co duši svou nežene,
uspí se jako beznaděj.
Je toliko věcí co chtěl bych znát,
snad budou mi jednou svěřeny,
chtěl bych to vědět pak můžu se smát,
než šance mé budou zmařeny.
Je tolik žen co poznat bych chtěl,
nejde však najít vždy tu pravou,
nedostupných je jich mnoho,
a to je ten důvod, kterým nás matou.
Nelze dumat nad propadlištěm života,
stále se trápit a v životě bloudit,
je mnoho krásných věcí, které svět zná,
radovat se z maličkostí a lidi nesoudit.
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Tak jen tak pro vysvětlení:
směj se a jádra se popadej
směj se až za břicho se popadej, ale jelikož kořeny nemají břícho, tak za jádro /z kterého vznikly a nebo za jádro země/. Vyberte si co je Vám příjemno.
28.07.2008 22:05:00 | Ďábel sám
Tak teda nevím. Ze začátku to vypadalo tááák slibně, ale potom se to velmi slibné dílko někam ztratilo a nadšení z prvních řádků postupně opadalo při čtení dalších odstavců. Škoda. Jen drobnost, trošku jsem nepochopila tento řádek
směj se a jádra se popadej
Možná mám jen nedostatečnou zásobu slov a proto se to nikomu jinému nestalo a nebo to prostě ostatní přehlédnou a nijak se k tomu nevyjádří. Ale mě by skutečně zajímalo, zda-li je to jen nějaký překlep, chyba, nebo popřípadě bych prosila o vysvětlení :)
No a co se týče celkového dojmu z tvé básně, občas tam drhnou rýmy, ale to by se dalo vypilovat. Tak piluj, ďáblíku :)
28.07.2008 18:53:00 | 0-0
