Pár vlídných tváří větrem ošlehaných
pár úsměvů do skály vytesaných
par holčiček a sem - tam nějaký hoch
ve stínu lip a starých dubů
stojí pár vlídných soch
pár starých srubů…
pár památek těch pohádkových dob
kdy ulicí kočáry projížděly
kdy na ulici hrát si děti směly
na doby rytířů a sličných panen
kdy do trávy uléhal kdo byl znaven
na doby kdy hledali svatý grál
kdy můj děda na schovku si hrál
stojí tu sochy stovky let
a vzhlíží na náš pyšný svět
jak pyšní se ač nevím čím
a tváří se tak hrdě nevím kvůli čemu
nic dobrého na světě nevidím
nic tolik dobrého jenž vyrovná se tomu zlému