Jako duše zbloudilá
šla jsem temnou ulicí
a jen paprsek slunce
hřál mě na lící...
Šla jsem, šla až k němu
a hluboce klanila se jemu.
Byl to anděl,
Ty jsi to byla
a ihned ses mi zalíbila.
Má duše se usmívá,
když vidí Tvou krásu,
Tvá očka vábivá
a zvuk Tvého hlasu.
Miluju Tě jako nic
jsi mým sluncem, ne-li víc.