Dva hráči u stolu…
Já s tváří žulovou
v očích střepy
On v kápi
bez tváře
jen obraz temna
odráží světy...
kolem svíce
nekteré hoří
jiné ne
Oba bez hnutí
On bez srdce
jen to moje
tiše buší
kamenné…
On přihodil
Já dorovnal
a přidal
pár svejch let
a jeden paralelní svět…
On karty položil
jako pokaždý
prohrál….
S timhle pánem
neprůhledným
vždycky se dá hrát
On totiž neumí blafovat….
Neusmál se
ani nezamračil
jenom vstal….
jednu svíci zapálil…
a odešel....
Já se pousmál...
a někde
z plamene tý vášně
novej život
vzešel….
při čtení mne mrazilo
moc pěkně napsané
jak dlouho se dá
vyhrávat ten nerovný
souboj,on ví své,,,blafuje
11.08.2008 21:50:00 | takova