Chtěla jsem, aby se setmělo
nebe blankytně slastné nebylo
Teď tu mlčím se sivou oblohou
barevné střepy citů u nohou
Vůně letní půlnoci se vzdálila
obrysy kmenů smazala
Na tichém Puškinově náměstí
červenec prohrál sen o štěstí
A hele, tady už jsem byl...
To datum návštěvy...
Člověk by si přál, některé dny neprožít.
A nebo prožít tisíckrát znova?
M
02.01.2009 22:19:00 | Gregy
krátká, ale to v ničem nebrání.. stejně je plná barevných střepů pocitů a třošku zavádí k pozastavení se nad tím, kdy ty střepy citů ještě tvořily celek..
26.08.2008 11:04:00 | Emily Winnacott