O můrách a svědomí

Nerad se schovávám za něčí bolest
nechci už hnilobu z duše si pít
prudce se postavím udělám protest
copak lze ve lhaní v pohodě žít?

Nechci se dotýkat svých planých slibů
nechci si vetovat myšlenky dne
všechno to spálím v ohništi krbu
stihnu to rychle stihnu to hned.

Nechci se hanobit za hříšné myšlenky
nemám už chuť měnit své sny
házím svá zklamání jak malé hliněnky
do důlku podzemí v marnosti hry.

Nechte mě spočinout v klidu své duše
chci tiše splynout tu s okolím
každý z vás poznal jak svědomí kouše
je jenom na mě zdali to ustojím.