Anotace: V jedné hospůdce v Jihlavě je krásný obraz. Ve mě bohužel vyvolal něco divnýho. Ale vážně se mi líbil. Omlouvám se za předposlední sloku, nesedí a je kostrbatá.
Pohled unavené ženy,
civí na mě z rámečku;
barvami nevalné ceny,
z hlasem nežných zvonečků
Křičí! Spílá! Nadává!
chce utrhnout ten rám;
průchud citů rozdává,
já proti ní jsem sám
Na obranu zvednu džbánek,
nahnu si z něj zhluboka;
ať nevidím ten svatostánek,
dívky s pěstí u oka
Leč pohled snadno zakryji,
a zrak můj odpočívá;
hned v mysli mám tu bestii,
jež pobaveně zívá
Nemůžu jí ublížit,
stala se mým zrcadlem;
skouším se s ní usmířit,
polibkem nad propadlem
:o)) Jojo, to jsou chviličky, kdy člověka "něco" osloví, i když vyvolává pocity všeliké...
Ani nevím, proč jsem ji prošvihla, ale svědomitě napravuji restíky :o)))
31.08.2005 07:15:00 | Cecilka
Dost dobré. Líbí se mi to, ostatně jako věčina tvých básní. Měj se. Zdarec
28.08.2005 10:26:00 | Ahimsa
Je zvláštní, jak dokážou některý obrazy působit... Moc hezký :) Díky za koment, jakej je fesťák? Já šrotim..:(
28.08.2005 07:43:00 | Euka
Jako bych tam byla a sledovala ten výjev od vedlejšího stolu...úžasný! Smířit se s obrazem-i se svým odrazem-dost dobrý!!
25.08.2005 19:06:00 | Navire