dýchám tě
a konečky tvých vlasů
se nechávám šimrat po tváři
nejdeš zbásnit
protož jsi poezie sama
a opustíš mě na příští zastávce
vystoupíš z anonymity stísněného prostoru
do krajiny
kam za tebou nesmím
ani nechci
dost že tě dýchám
a konečky tvých vlasů
mi prosvětlují všední ráno…
bud požehnáno
nevšední- všední
takhle.. krásné ráno
Každý písmenko hladí - už jsem skoro vyhlazená :-)
30.09.2008 23:01:00 | Nút
jak psal, tuším, pan Hrabě - "to není život, to je poezie" :) a já jen tiše přitakám
13.09.2008 17:13:00 | prostějanek
takových pošetilců by nás bylo...krásný...úplně to na mě dýchlo...
11.09.2008 16:10:00 | shakespeares
...sakra,proč nejezdím veřejnou dopravou,
v autě
mi "voní" jenom pes :-(
11.09.2008 14:10:00 | WAYWARD