Ve tři hodiny nad ránem
já v koupelně jsem seděl,
postižen náhlým elánem
a do kachliček hleděl.
Jen poslouchal jsem temný dům
a slyšel jako z dáli
tiché noční preludium
všech věcí, co nespaly.
Zkrátka ten dům se rozezněl
jemnými tóny noci,
já zpozorněl a on mě měl
v tu chvíli ve své moci.
Domem znělo to staré blues,
Blues vodovodní trubky,
v kuchyni koral chleba kus
a usychaly slupky.
Kohoutek kapal do rytmu
a budík mu pomáhal,
v synkopách času čeřil tmu,
termostat chvíli váhal.
Pak cvaknutí a šumění,
jak radiátor topil,
dům předváděl mi umění,
já konečně pochopil.
A vzápětí ji uslyšel,
Home symfonii B dur,
ač ze mne hlásek nevyšel,
zpíval jsem jak trubadůr.
Tak zastihlo mne svítání
a vyrušil bílý den
já nemyslel už na spaní,
abych nezaspal ten sen.
Teď vím, že můj dům zpívá,
stačí jen si poslechnout,
když se s nocí rozeznívá
v jeho duši každý kout…
sou tam moc pěkný spojení a obraty, obsahově vynikající a vyvolává krásný obrazy
07.10.2008 08:16:00 | hanele m.
Někdy i věci naprosto němé krásně promlouvají...nebo jen my jsme v tu chvíli více vnímaví? Jsou to kouzelné chvíle a Ty jsi krásně popsal :)
26.09.2008 19:11:00 | Lorraine
Tsss - my jsme PRVNÍ květinový děti v českomoravsku! Taky je to na nás bohužel už i vidět ... :-(
20.09.2008 23:11:00 | G.P.
Tak promluvil skladatel básní, hudby, písní a pohádek :-* (roboti mají podezření, žes k tomu použil LSD :-DDD)
20.09.2008 22:32:00 | Levandule
Pěkně podáno...tu symfonii znám, každý dům má tu svou, originální, jmenuje se "Domovní"
20.09.2008 18:18:00 | SZN