Návštěvnost
Zvadlý květ
Zvadlý květ
a ševel hlasů prozradí,
že sedím v nočním baru
jako sníh na čerstvém jaru
- tam také pod bílou peřinou
klíčí květy, pak se vyřinou
k nebi - jako kurýři
co chladem honem zavíří.
I ve mně kvete květina
- je stejná, je nejiná,
dravě snaží dostat se ven.
/Ozývá se dlouhý táhlý sten./
Tam uvnitř skoro nedýchá
- však ona se popíchá
o mého srdce trny,
co zapletla jsem si do koruny.
Stanu se mučednicí!
Bez šatů a bez střevící
poputuji sama světem
s oním zvadlým květem.
...protože to, co jsme vytvořili,
ničíme s největší chutí...
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
TiskNašel jsem si tam pár hezkých obratů, líbí se mi hlavně začátek. Ale přijde mi, že celkově tomu něco chybí, nenašel jsem si v tom pointu. Dovětkem mi pak připadá, že narážíš na něco, co v této básni není obsaženo a tak mi chybí souvislosti. Ale možná jsem to jen nepochopil :o)
29.09.2008 14:00:00 | Strix
Celkem bolavá básenka, je to hodně pocitové, má to myšlenku ... snad vzejde nový květ.
27.09.2008 19:46:00 | NikitaNikaT.
Fail neni to spatne, jen nektere vyrazy mi neprisly cestinsky moc vydarene :) a to v zavorce s mi prijde nadbytecne, jinak fajne
26.09.2008 13:18:00 | saddova
Na ničení vlastních věcí máme právo, ale ne vždy je to tak snadné..každopádně za pořádné zamyšlení to stojí. Nebo je to přímo nutné :-)
Díky, pěkná básnička
25.09.2008 13:06:00 | Chancer