Návštěvnost
zničehonic...
zničehonic...
vznítil jsem se
jako stoh suché slámy
zanícený
zachvácený
plamenem vášně
vážně
větrem rozdychtěný...
vzápětí přišel déšť
kapky pálily
na rožhaveném těle
řezavé rány
mokrých žiletek
prohlubovaly smutek...
vydušený
kouřem
vybroušený
kámen
zavrzelý
vulkán
pod mořem
s ohniskem
uvnitř žhnoucím
spící….
jako stoh suché slámy
zanícený
zachvácený
plamenem vášně
vážně
větrem rozdychtěný...
vzápětí přišel déšť
kapky pálily
na rožhaveném těle
řezavé rány
mokrých žiletek
prohlubovaly smutek...
vydušený
kouřem
vybroušený
kámen
zavrzelý
vulkán
pod mořem
s ohniskem
uvnitř žhnoucím
spící….
Komentáře (6)
Komentujících (6)
Doporučit
TiskKomentáře
Bolí...vzplanutí i uhašení...bolí.
27.09.2008 18:24:00 | spare
Skvělé dílko, dobré obraty. ST! není co dodati.
27.09.2008 14:55:00 | NikitaNikaT.
Požáry ze slámy jsou už takové
Vzplanou jak kometa, omámí, oslepí.
Stravují vnitřnosti, jak pole makové
a jejich opium pronikne do kostí.
Jenže pak nezbyde ani hrst popele,
Sláma je duté nic...pak pláčou andělé.
25.09.2008 13:43:00 | Triffid Kolbe
Šup s Tebou do oblíbených...*
25.09.2008 08:28:00 | Iva Borecká
Velice zajímavé... :-)
25.09.2008 01:45:00 | Anita Buchtová
opravdu vydařený závěr (a nejen ten ;-)
25.09.2008 00:14:00 | Caracol