Po hvězdách v nekončícím tanci,
krok po krůčku náruč otevírá,
rozdává sílu, lásku v srdci,
její největší síla, Víra…
Potkal jsem ji tam na tom místě,
pod koněm, kde mnoho se už událo,
naše setkání se ztratí v tomto městě,
podobně jako slunce, které se v noci zdálo.
To je jediné bylo setkání s Tulačkou,
nejen po hvězdách, ale hlavně po duších,
s poklonou se ti klaním Tulačko,
nesu ti náruč květin, abys se ztrácela v růžích.
P.S. : Nezapomněl jsem…
v necem souhlasim a ANPCH, wta forma bz chtela upravit, taktez rytmus, pusobi to na mne zle, spatne se to cte, navic ten absolutni rym v posledni sloce bych si ja osobne odpustila...
11.10.2008 09:11:00 | saddova
Asi sám musíš cítit při opakovaném čtení, že forma je skutečně slabá, řekla bych, že až kostrbatá. Ve třetím odstavci předpokládám, že ti tam přebývá slůvko JE, poněvadž mi tam tedy moc nesedí .)
06.10.2008 19:04:00 | 0-0