Ve slávě světa
jsem dcerou dvou dob ,
hypnotizovaná sluncem ,
plodem myšlenek
s totožným cílem
a řinčící zdí .
Vyhlížím nedotknutelný
zakrnělý čas
a slyším jen žalozpěv
se lstivým , chladným akcentem..
Smíme snad zabít naše předky dvakrát ,
bloudit očarovanou vteřinou
v dávno obnošeném šatě ?
..či vzpomene si mysl
opožděným echem ,
jak nerozbít si hlavu
o cizáckou autoritu
a vonět ,
jak má náš květ..
Dvojsvětí je pohled do zrcadla
Dvojznaky se mihnou v klávesnici
Dvojskon závěr zdobí bigamie
Dvojím metrem sudba nám vždy vládla
Dvojhlasem zní minulost, již spící
::
A dvojí vůně?
S tou přítomnost žije!
***
Jiří senior
08.10.2008 23:14:00 | j.c.