Anotace: jsem ten okamžik prošvih...a přitom stačilo tak málo...zastavit...podívat se...oslovit...
málem
jsem Ji přehlíd
stála v koutku
s hlavou lehce skloněnou
klopila zraky
křehká jakoby z páry
s postavou skleněnou…
Oslovil jsem Ji
cudně se usmála
a pak se na mě podívala…
v tu chvíli
jsem byl ztracen
vplul jsem
do hloubky
Jejích mandlových očí
do bodu
odkud už není návratu...
Vzala mý
srdce do dlaní
a dýchla na něj
jako na malého
zkřehlého ptáčka...
otáčky autíčka
na setrvačník
nabraly rychlost
a já se řítil
kamsi do neznáma
volným pádem
jako vykolejenej rychlík
bez záchraný brzdy
šťastnej koník
bez uzdy...
ST! na to snad už nende nic řéct. Láska, zamilovanost dělá divy. Ale řéká se, že pravého člověka poznáme tehdy, až se přávě při tem prvém okamžiku stane něco, co bychom nikdy nečekali, pocit, který jsme ještě nikdy nezažili, podlomení kolen, sucho v krku a bíjící srdce až v hlavě...
09.10.2008 06:03:00 | NikitaNikaT.