Návštěvnost
Zlomek dluhu
Zlomek dluhu
do rámu
na bláznivé vyděděnce
co z nitek léta tkají
hvězdy malých nadějí .
Dechem chvějivým
něžná slova hledají
držíce na uzdě křik
a ozáblou duši
..zubatý had ega hustě prší
do nastavených klínů a zad..
Vyždímaný cit a pocit
dál mazlavě vrávorá
volaje na štíhlý měsíc
hledám znovu svůj tvar
..ať třeba vysušeni natronem
stejně všichni dluží
svým popelem..
Komentáře (8)
Komentujících (8)
Doporučit
TiskST! víc to nejde
19.11.2008 12:21:00 | Veselý Drak
Tvá slova utíkala,až doběhla do mé duše ...krásně napsáno!!! 1*
13.10.2008 19:56:00 | Verena
...máš pravdu...ať děláme co děláme, ve finále, zaplatíme naším dluhem...
13.10.2008 11:36:00 | Lota
Vynikající obrazy... Chtěla jsem vypichnout co se mi líbí nejvíc, snad ty dvě prostřední sloky, ale skoro mi to připadá jako urážka pro ty ostatní, které jsou také skvostné :-)
11.10.2008 23:38:00 | Levandule
k zrnku prachu i slovo přidá
k růstu práva v žití bance
obraty, přemety a tance
z povzdálí pak mlčky hlídá
a starosti si nedělá,
času se vrstva setře tenká
kdy z jednoho prachu zrnka
dostane hrst popela
***
Jiří senior
11.10.2008 06:27:00 | j.c.
Ten závěř mě upoutal a ... jdu číst ještě znovu...
10.10.2008 21:00:00 | labuť
Upoutala a zalíbila se mi.
10.10.2008 20:56:00 | s.e.n
...hm,dluží svým popelem,dobré
10.10.2008 20:43:00 | WAYWARD