Mirella
Mirella
Toulaly jsme se u severních moří
Zachumlané do bund
Jsme cvakaly jednu fotku
Za druhou
Okouzlené dlouhými odlivy
Pod nízkým šedým nebem
Za řevu racků
Kterým jsme kradly
Černé slávky
Ze zrcadla písku.
Cestou k pobřeží
Jsme napotkání
Vracely slávky dětem
Které je sbíraly
Pro obživu.
Profoukané vichrem
Jsme se pak
V levných rybářských bistrech
Nacpávaly mořskými plody
Které jsme zapíjely ginem
A lapaly jsme každé slovo
Té druhé
V překotném sdílení
Krásy
Co nás potkala.
Mirellu jsem už nikdy neviděla.
Zmizela doma v Katalánii:
Už se musím ohřát!
Zamávala.
Můj dopis s její fotkou
Přišel zpět
S Adresátem neznámým.
Dívám se na ni už hodně let:
Rozesmátou
Rozevlátou
V dlouhém odlivu
S dlaněmi plnými
Slávek.
Zbyla mi po nich vůně
A na jazyku chuť léta:
Začouzeného
Rybářského bistra
Tam na jihu
Anglie.
Asi jsem se tenkrát
Zamilovala.
Komentáře (12)
Komentujících (10)
Doporučit
Tisk
wow...nádehra, nenapadá mě nic jiného...jak to jen děláš, že mě vždycky takhle dostaneš....za tebe doufám, že se s ní shledáš...
24.10.2008 10:14:00 | Lady Carmila
Máš krásnou vzpomínku a nyní i nás jsi potěšila pěknou básní.Třeba na chvíli,přece přátelé.
11.10.2008 10:55:00 | s.e.n
hodně procítěné... nikdy nevíš, život si s náma ruzne zahrává, tak se třeba potkáte ;-)
11.10.2008 01:55:00 | Caracol
Google, Facebook... aneb Bůh pomáhá těm, kteří si pomohou sami. Hodně štěstí :-)
11.10.2008 01:20:00 | Demedalex
