Pohoda jednoho sobotního odpoledne

Houpám se na houpačce,
A každou chvílí,
Přemýšlím o životě,
Proč se tolik mýlím…

Proč svět nemůže být podle mých představ
A můj milý nemůže mít na mě čas pořád,
Proč cítím se pokaždé, když odjede opuštěná,
Proč myslím si, že pro něj nic neznamenám…

Proč dálka nemůže se zkrátit,
Proč na tak dlouho musíme jeden druhého ztratit
A čekat na setkání tak dlohou dobu,
Když život tak letí, od kolíbky k hrobu…

Pohoda sobotního odpoledne mi však náladu zvedne,
Všechno je krásné, milé a jemné…
Sluníčko svítí, Pepa se směje,
Houpáme se dál a je nám prostě skvěle…