Víření prachu
mávajících křídel..
..bez hluku..
V tichém švitoření
sluneční krajiny..
..obtéká těla..
A píše dějiny..
Tikotem hodin..
Klapáním vteřiny..
Na prstech
míjející setiny..
..okamžiku..
Kdy
s prstokladem hříchu
utíkáme..
..sami před sebou..
A ve skulinách hledáme..
Ta slova..
Která nechápem..
A při tom
v dlaních mačkáme..
Leskoucí touhy..
Srdce rozváté..
.
.
či snítku
naděje..
Dalšího
dne.?
...zas mně to moc bolí , bolí každé slovo , kdyby se měla známkovat boles z básně tak máš nejméně tisícovku .
Nevím , ale já to pořád z těch tvých slov cítím , jen jsem z toho moc smutný , že se dáváš mou cestou smutného a prokletého básníka ...Ono o bolesti a jak o ní píšeš neustále , každý človíček moc nerad čte ...
Je to moc dobrá básenka a mi se líbí , moc krásný a emotivní závěr ....Jirka
01.11.2008 23:36:00 | kavec
Nádhera, co víc říci, když vše podstatné již řečeno bylo.
01.11.2008 14:54:00 | JaniHani
po pár slovech jsem si říkala, že tohle nebude ani na tip, ale pak mě to přesvědčilo...pěkný =)
30.10.2008 15:19:00 | Kristine Clary-Aldringen
Nevím, jestlik snítku naděje dalšího dne, nejspíš ano, spíše tak nějak všeho. ST! za myšlenokový a vlastně pravdivý obsah.
30.10.2008 14:24:00 | NikitaNikaT.
Děkuju Vám všem...musím se přiznat, že jsem dlouho váhala, jestli ji sem dát... jestli vůbec stojí za to... možná že ano... díky :o)
30.10.2008 12:29:00 | labuť