Daleko od lidí...

Daleko od lidí,
léto kde voní,
to oči mé vidí,
pár bílých koní.

Běžící krajinou,
loukou pln zlata,
z pod kopyt lavinou,
vzlétá hrst bláta.

Do nozder sávají,
třpyt slunce lesku,
najevo dávají,
neznalost stesku.

Všem okol znamení,
vkřiku šept hlásí,
zde volnost pramení,
neznajíc hrází.

Daleko od lidí,
vstříc k bludným lodím,
mé oči závidí,
těm bílým koním.

Jejich trysk krajinou,
skrz řekou hravě,
proč myslím na jinou,
proč mám tě v hlavě.