Strádám krásu od ženy,
strádám v domě bez oken.
Jen já a 4 stěny,
dům kde se mistr utnul,
dům kde i čas usnul.
Dům v kraji bezesných snů.
Dům o 4 stěnách
Jsem v něm já a nemůžu ven.
V rohu schoulený, snad je to jen sen
Sen o krachu co byl a bude o chtivosti,
o bolesti co život dává.
Jen já a 4 stěny, dům jest stavěn ze ctnosti
Básník ze srdcem z kamene.
Kobka pro mě snad si na mě někdo vzpomene,
na mě co chtěl mít a nemá.
Na mě co sám se 4 stěnami se přátelím.
nic nemám,nikdo mi nic nedá
Jen s tím nic musím žít,
tolik,sám sebou toužím být.
Jsem básník do 4 stěn zakletý.
Jen málo místa zbylo, můžu jen snít.
Dům bez oken jen 4 stěny ze smutku.
moc krásná básnička, moc krásná a taky moc smutná, stny musíš rozbořit, nejdřív třeba jen malou škvírku na jeden sluneční paprsek a pak už to půjde lehčeji, důležitý je první krok, sama vím jak těžko se dělá
30.09.2005 05:38:00 | Melfëa
Carlosku tady ses ale rozjel! Netušila jsem ,že dokážeš vložit tolik smutku do svých slov.
11.09.2005 20:49:00 | Krtica
dobrá báseňka, jj. musíš si tam nějaký okna vyrobit, ven hezky na sluníčko, na lidičky,...
11.09.2005 10:58:00 | Melfëa
:-) I sem člověk někdy přistane, a depka je pak na světě :-)))
Makretka má léčivé schopnosti:))! Neboj se usmát :-)))
Ikyž to občas nebývá lehké... SMĚJ SE A SMĚJ NA CELÉ KOLO!!!
11.09.2005 08:13:00 | Jasmin de Paris
Tak ty stěny koukej zbořit a pustit k sobě sluníčko, radsot, veselost i lásku...když se uzavřeš v 4 stěny, tak o všechno tohle přicházíš..
10.09.2005 21:36:00 | makretka