Anotace: Nic nebude. A s tím se smiřuju i v téhle básničce.
Ach, jak modré nebe
Dám ti kousek sebe
Když nemůžu mít tebe
Dívám se na to nebe
Myslím na spoustu věcí
Bez nemoci
Cítím nebezpečí
Bezmocí se probouzejí
Toužící, naslouchají
Jak krásné to nebe
Ale bez tebe
Jako led obklopuje
Mě …
Anewue: naser si, já narozdíl zřejmě od tebe svoje básničky nepromýšlím aby se rýmovaly nebo aby na takových polenech jako ty zanechaly dojem... píšu to, co cítím, a je mi úplně šumák co ty si o tom myslíš...
13.11.2008 19:36:00 | child.of.saviour
Úplně ignoruješ nějakou formu vázané básně. Použila si příliš mnoho rýmů tebe-sebe, tebe-nebe... To se opravdu nedalo vymyslet nic jiného? Zkazilo by mi to dobrý dojem z básně, kdybych nějaký měla... Příště se těm klišovitým, jednoduchým, ohraným rýmům vyhni a zkus to trochu prozářit něčím neobvyklým.
12.11.2008 23:08:00 | Anewue
Pěkný pocit cítím z tvého dílka, po básnické stránce. Líbivá
A jinak ať to nebe je tady vždy pro tebe. Bez něj či s ním...
12.11.2008 21:46:00 | Isobel