Anotace: prosinec 2007.
Jdu životem ztraceným ve tmách,
kdy jejich spirálou kloužu k tlamě.
Štěstí i smutek na vahách -
kdo dnes potřísní mě?
Mé srdce snad jen z rozmaru tluče,
o klid prosím, ať nebuší.
Ať život v jediné chvíli uteče,
vždyť dávno mě netěší.
Dnes divné v poloze leží má mysl,
úzko a strašno mi je.
Co za žal se do srdce snesl?
Kdo kladivem do mozku bije?
Držím Ti palečky, ať je Ti zase brzy hezky ... ať všechno nechtěné překonáš ...
02.02.2009 13:03:00 | Beepat
Ládi, copak to, že taková to báseň, kdyby vyjadřovala rozpor neřenku,ale proč jsi tak nešťastný ? život je přece krásný, vždyt sám říkáš, že když je hrozně může být ještě hůř!
19.12.2008 21:04:00 | Keroll
Vím, co cítíš....a proto natahuju ruku. Chyť se! ať můžu Tě vytáhnout ze dna smutku.
20.11.2008 10:35:00 | JaniHani
jéé...tyhle nálady, to je hnus.... ale nikdo přece nemůže bejt pořá šťastný... :) pak si toho štěstí budeš mnohem víc vážit ;)
15.11.2008 17:48:00 | stmivani.na.lepsi.casy
Tím kladivem Ti do mozku bije smutek, tak ho zažeň třeba
skleničkou dobrého vína a pusť si k tomu uklidňující hudbu.Je to balzám na nervy.Bude zas líp.
15.11.2008 16:41:00 | Paulín