Anotace: Za ticha večera, dala jsem se do psaní...pohroužena do svých pocitů, zavřela jsem oči a začala se ptát....
Ach..zase ta bolest...
co mám dělat, sestro?
Mé oči zelené....
jsou dnes zalité slzami....
Koušu si nehty....krvácí...
tak jako moje srdce....
Máš radu, bratře?
bolí mě duše, chápeš?
Ach, proč?
proč...zase já?!
Tak mluv,
nepospíchám....
Ne, ještě ne,
aspoň tedy zatím....
Nesměju se,
...nemám sílu...
Jen pověz, brácho,
co dělám špatně?!
Řekni, ségra,
proč štěstí chodí po horách...
A beznaděj zas....
po lidech?
Tak mluvte,
ach...já ráda vás budu poslouchat...
Tak jen mi řekněte...
ach... prosím řekněte....
Proč jen.... láska,
tolik.... bolí?
ST Kytičko...moc bolavá básnička...ale nevím, nevím /tak jako nikdo neví/ proč to- ale všichni to známe...a musíme to přebolet...Hodně síly:-* a víc štěstíčka-
21.11.2008 13:11:00 | Veru