S pravdou ven

Tíseň, co tě ke mně přitiskla
žízeň tvá, co spaluje mě
svými kroky jsi si nejistá

Bláto, skrz ses prodírala
táto můj, ona pláče
slzy sis o mě otírala

Bolí to, můj pouhý svrab
nelido, jsi sama proti sobě
nemáš čest, jsi srab

Ječ si, jen si ječ, po kom chceš
ale žízeň svou neuhasíš
dokud neztratíš bázeň
tak jen těžko se spasíš

Chtíč, co nemáš pod kontrolou
rýč, kterým svůj záhon kopeš
narazíš až za mrtvolou

Vsázka, nic jiného tě nezachrání
láska, já vím, že na ni nevěříš
ale tížit tě bude do skonání

Plač si, jen si plač a otírej si slzy
ale nečekej, že budeš šťastně žít
tvá pravda jest pouhou lží
pokud budeš chtít, přijdeš na to brzy

Já, já se před tebou nezavírám
tvá, tvá budoucnost je v rukách
teď už se jen matně dívám

Duše, prý křehoučkou mám
suše polknu, ale ty ji máš křehčí
spokojeně se usmívám

Vlez si, jen si vlez, ke mně pod deku
jenže máš strach o sebe a ne o mě
kdyby si chtěla, nedám si oddechu
jsem pach ve tvém dřevěném domě