Bílá Paní...

v lenošce podřimuji
oheň dohasíná
když tu náhle
jakoby z dálky
kroky...
tak přeci přišla
šlechtična nedochvilná
paní Bílá
kratochvíle milující
báječná panna
mýtická
bytost větrná
prošla se
po nádvoří
mého těla
přes padací most očí
do srdečních síní
zavátých tmou
černých odstínů
a bílým světlem
všech barev
rozvítila…
smetla pavučiny z koutů
zdi nabílila
prozpěvující
protáhla se
průduchy
zanesených komínů
pohodu na podlahu rozlila...

na rozloučenou
ještě pak
po hradbách
mojí duše
zatančila
a zmizela
jako hrst mouky
kterou vítr nakrmila…

Má Milá...Meluzína...