V zásuvce mého mozku
v přihrádce s názvem běsi,
tam ukrývá se kdesi
naděje.
Jak Pandořina skříňka
ve tmě polární záře
nepřečte hlupák z tváře
to v nás.
Jak nemám mít strach z lidí
když vím, co v sobě nosím,
že se hrabu v hnízdě vosím
mečem?
Jak s kožnatými křídly
stoupat po příčlích slávy,
přeji vám dobré zdraví
Bože.
Ach, sakra. Cože?