Plakala a měla sen,
že probudí se v krásný den.
Plakala a zdálo se jí,
že špatná láska hůř se hojí.
Plakala a vzpomínala,
na to co vždy zažívala.
Plakala a toužila,
v krásný život věřila.
Plakala a pláče stále,
byl to jen sen a nic dále.
Kolik slz musíme my ženy vyplakat..aby se moře uklidnilo a odměnilo nás jen hladivými malými vlnkami co hladí..
13.12.2008 17:03:00 | Nút